Skip to main content
Economy and Finance

Co je eurozóna?

Eurozónu tvoří ty členské státy Evropské unie, které za svou měnu přijaly euro.

Všechny členské státy EU jsou součástí hospodářské a měnové unie (HMU). Koordinují tvorbu svých hospodářských politik a podporují tak hospodářské cíle EU. Některé členské země se rozhodly jít v integraci o krok dále a přijaly namísto své národní měny jednotnou měnu – euro. Tyto státy tvoří tzv. eurozónu.

Euro bylo zavedeno v roce 1999, a to nejprve jako účetní peníze. V té době ho přijalo 11 z tehdejších 15 členských zemí EU. Řecko do eurozóny vstoupilo v roce 2001, pouhý rok před přechodem na hotovostní podobu eura. V roce 2007 ho následovalo Slovinsko, poté se přidaly Kypr a Malta (2008), Estonsko (2011), Lotyšsko (2014) a Litva (2015). Dnes tedy eurozónu tvoří 19 členských zemí EU.

Dánsko zatím patří ke státům mimo eurozónu, protože má v rámci Protokolů připojených ke Smlouvě udělenu výjimku (tzv. doložku o neúčasti). Nicméně pokud se v budoucnu rozhodne, jednotnou měnu přijmout může. Švédko doposud nesplnilo kritéria ke vstupu do eurozóny.

Ostatní země EU mimo eurozónu státy přistoupily až po zavedení eura, tedy v letech 2004, 2007 nebo 2013. V okamžiku vstupu do Unie však ještě nesplňovaly potřebné podmínky pro přijetí společné měny. Zavázaly se však, že do eurozóny vstoupí, jakmile je splňovat budou – jedná se o země s tzv. odchylkou, jako je Švédsko.

Andorra, Monacké knížectví, Republika San Marino a Vatikánský městský stát přijaly euro za svou národní měnu na základě zvláštních měnových dohod s EU a mohou emitovat své vlastní euromince v rámci určitých množstevních limitů. Nicméně jelikož nepatří mezi členské státy EU, nejsou ani členy eurozóny.

Správa eurozóny

Přijetím eura došlo k hlubší integraci ekonomik zemí eurozóny. V zájmu využití plného potenciálu jednotné měny je třeba zajistit řádnou správu této části hospodářské integrace. Z tohoto důvodu se eurozóna odlišuje od zbytku EU svým hospodářským řízením – především tvorbou měnové a hospodářské politiky.

  • Měnová politika v eurozóně je v rukou nezávislého Eurosystému, který tvoří Evropská centrální banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem a centrální banky členských států eurozóny. Prostřednictvím Rady guvernérů stanoví ECB měnovou politiku pro celou eurozónu. Jde o jediný měnový orgán uplatňující společnou měnovou politiku, jejímž hlavním cílem je udržovat cenovou stabilitu.
  • Hospodářskou politiku v rámci eurozóny mají do velké míry na starost jednotlivé členské země. Jejich vlády však musí své hospodářské politiky koordinovat v zájmu dosažení společných cílů, jimiž je stabilita, růst a zaměstnanost. Koordinace je zajišťována prostřednictvím řady struktur a nástrojů. Ústředním nástrojem je při tom Pakt o stabilitě a růstu. Ten obsahuje dohodnutá pravidla fiskální disciplíny, jako je omezení schodků veřejných financí a státního dluhu, které musí dodržovat všechny členské státy EU, ačkoli sankce (např. finanční) lze v případě neplnění závazků udělit pouze zemím eurozóny.
  • Provádění správy ekonomických záležitostí EU probíhá v ročním cyklu známém jako tzv. evropský semestr.

Kdo je již členem eurozóny

Členské státy eurozóny

Členské státy mimo eurozónu

Členský stát EU, který se rozhodl pro neúčast („opt-out“)

RakouskoBulharskoDánsko
BelgieChorvatsko
KyprČesko
EstonskoMaďarsko
FinskoPolsko
FrancieRumunsko
NěmeckoŠvédsko
Řecko
Irsko
Itálie
Lotyšsko
Litva
Lucembursko
Malta
Nizozemsko
Portugalsko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko

Governing the euro area

By adopting the euro, the economies of the euro-area members become more integrated. This economic integration must be managed properly to realise the full benefits of the single currency. Therefore, the euro area is also distinguished from other parts of the EU by its economic management – in particular, monetary and economic policy-making.

  • Monetary policy in the euro area is in the hands of the independent Eurosystem, comprising the European Central Bank (ECB), which is based in Frankfurt, Germany, and the national central banks of the euro-area Member States. Through its Governing Council, the ECB defines the monetary policy for the whole euro area – a single monetary authority with a single monetary policy and the primary objective to maintain price stability.
  • Within the euro area, economic policy remains largely the responsibility of the Member States, but national governments must coordinate their respective economic policies in order to attain the common objectives of stability, growth and employment. Coordination is achieved through a number of structures and instruments, the Stability and Growth Pact (SGP) being a central one. The SGP contains agreed rules for fiscal discipline, such as limits on government deficits and on national debt, which must be respected by all EU Member States, although only euro-area countries are subject to sanction – financial or otherwise – in the event of non-compliance.
  • Implementation of the EU’s economic governance is organised annually in a cycle, known as the European Semester.

Who’s already in?

Euro-area Member States

Non-euro area Member States

Member State with an opt-out

AustriaBulgariaDenmark
BelgiumCroatia 
CyprusCzechia 
EstoniaHungary 
FinlandPoland 
FranceRomania 
GermanySweden 
Greece  
Ireland  
Italy  
Latvia  
Lithuania  
Luxembourg  
Malta  
Netherlands  
Portugal  
Slovakia  
Slovenia  
Spain